Ahoj, ahoj, ahoj!
Tak pro tentokrat z 15milionoveho Tehranu zdravime vsechny ty, co se zajmem ctou nase radky. Hned ze startu moc dekujeme nezname ctenarce za podporu. A protoze jsi nas jubilejni prvni anonymni prispevek, ktery osobne nezname (a k tomu vsemu jeste holcina), vyhravas pozvani na veceri a unikatni povidani nejen o nasi ceste s obema z nas. Darkovy sek posleme po prijezdu .)
Jen nevim nevim, jestli jste to s tim nasim stestim trosku nezakrikli. Po dalsich upovidanych nocich stravenych v domacnostech hezkeho Zanjanu a ochutnavkami tradicnich domacich jidel uz tretim dnem bloudime po iranske metropoli, nevime kudy kam. Predstavte si vsechny obyvatele nasi republiky krat jedna a pul. Ted tuhle hromadu lidi nasackujte na jedno dost male misto a ke kazdemu z nich si pripocitejte alespon jedno smrdici auto ci hlasitou motorku. Vyjdou vam ulice plne hnijicich odpadku, opryskanych domu, ohlusujici ramus a bezmala ctyriceti stupnove vedro znasobene smogem, pres ktery tak tak uvidite oskara. Mam pocit, ze z 15milionu obyvatel umi anglicky asi pet, ctyri z nich jsme uz potkali. Typicka iranska pohostinnost je tatam. S usmevavych kamaradu pokrikujicich "Sir, welcome to my country. Caj?" se stali doterni taxikari, kteri nas jen tak tak nesedreli z kuze. Na desetinasobne nabidky za svezeni se uz jen usmivame, stali se z nas obavani "smlouvaci". Parkrat jsme si vyzkouseli adrenalinovy zpusob dopravy - mototaxi. Na malou motorku s podomacky dodelavanou striskou jsme se vlezli tri. Vytrestene oci pri pruletech mezi chaoticky se hemzicimi automobily stridaly vybuchy smichu. Prave koleno jen lizlo malinkou fotbalovou branku, kterou si mistni kopalisti postavili na precpane triproudovce. Mic se odrazil od predniho kola, malem jsme skorovali...
Penize nam tady ubyvaji jeste vic nez obvykle, na letenku z Indie nam sporte bokem:) Predrazene kebaby nam uz lezou i usima, v perskem menu si moc nepoctem. A aby toho nebylo malo, muj stary kamarad Canon se s nami rozloucil poslednim barevnym obrazkem. Uz si spolu nezafotime ...
Mezinarodni platebni karty jsou tu k nicemu. A tak si tady upoceni chodime uprostred Tehranu od kebabarny k bance, od banky ke kebabum... Nikam jinam nemuzem, cekame na penizky od hodne babicky a dedecka na mladsiho brachu Canona. Domu prijedu zadluzenej az po usi. Kdybyste mel nekdo zajem o jednu z ledvin, za par tisic je vase :) (just joke)
Nadeji samozrejme neztracime, vidina nove digitalni zrcadlovky a zitrejsiho rande s (ne)ortodoxni muslimkou je prislibem optimistictejsi budoucnosti aneb blyska se na lepsi casy...
Mejte se krasne, do komentaru skladejte basne :)
Paaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Ó jáká čest být tu první zas a moct pozdravit z česka vás. Neztrácejte hlavu, mohlo by být hůř-každej z vás nám dokažte, že jste správný muž. Obdiv můj vám posílám a zároveň i sprchu, neb věřím, že zpátky přijedete smrdutí trochu.
....No trapná rýmovačka neasi...To spíš ty bys měl honzo veršovat, tobě to jde :-D
katt
Hoj, tak co by to bylo za cestu bez trochu dobrodruzstvi ze :D:);) ta jizda na motorce musela byt fakt supr trupr...az se vratite,postavite repliku a ukazete nam jak se na tom tam v tech koncicach řádí ;) muzem to v prerove zkusit treba v ciganove...tak bude lidu dost:D basnicku sem neslozil, ikdyz sem jiz neco v hlave mel, ale k urovni basnicky od Katt bych se jen asi s tezi priblizil...s pranim hladkeho pubehu mise,plynch zaludku,usmevu na rtech a uspechu na rande (ne)ortodoxni muslimkou, nezi
Teherán, Teherán, kdo by se ho jenom bál?
I my přišli na rtech s písní,
teď se naše duše tísní
v davu samých muslimů.
Jsme tu jako kapka v moři,
hlavy z horka nám jen hoří,
občerstvení hledáme,
kebab si však nedáme.
Toho máme plné brýle,
od domova dlouhé míle,
s nostalgií, s pokorou,
myslíme na svíčkovou.
Tak co dělat, pomyslíme,
aspoň duši nakrmíme,
a tak fotky nahonem,
vykouzlíme Canonem,
avšak ouha, co se stalo,
ve foťáku zapraskalo,
fotky zřejmě nebudou.
Čert nám dlužil toto město,
pokračujem v cestě přesto.
Vstříc novému poznání,
které náš web oznámí,
reportáží i s vtipem,
zdraví Honza s Filipem.
Držím palce
Š.
Zdravim Vas, mate to tu moc pekny, uz se tesim na dalsi prispevky a drzim palce na dalsich cestach :-). Snad se vratite a u piva nebo salku caje (nevim, jestli pivo vubec jeste pijete, kdyz ctu ty clanky :-))mi povite alespon nejaky zhavy zazitky...
S pozdravem, Gonďa
Okomentovat