Tentokrat po delsi odmlce posilam zase par radku pro bojacne rodiny, smutnici kamarady a nahodne ctenare. Opet dekujeme vsem prispivatelum do komentaru, delate nam radost :]Za nezodpovezene smsky nebo nezvednute telefony se omlouvame, mobily jsou tady k nicemu. Posilejte jen maily! Prednaska o nasi ceste pravdepodobne nebude. Zacina mi blbnout fotak, fotky jsou rozostrene a vubec... :]
Vychod Turecka aneb prekrasna Anatolie
Po nekolika nezapomenutelnych stopech, kdy nasi trojici krmili snedi kamionaci dobrotami vseho druhu, jsme se dostali do malebne casti vychodniho Turecka. Pro tento podnebny pas netypicke zelene kopce obklopovaly horske cesticky, dokonce i zbytky snehu na vrcholech prezivaly vysoke teploty. Vyhorele vraky kolem cest, obrnene transportery a vojenske kontroly pripominaly nedavnou teroristickou minulost. Mistni nas neustale zvali na sladky cerny caj a nikdy nezapomneli pripomenout, ze nejsme v Turecku, ale v divokem Kurdistanu. Kurdi jsou velice hrdi, od zapadni casti se snazi co nejvice distancovat.
Jednu z poslednich noci pred prejezdem do dalsi zeme Blizkeho Vychodu jsme stravili na pisecnem brehu jezera Van, kam jsme se hladovi a nastvani jeden na druheho dobelhali uprostred noci. Ani nekolik zaschlych vrstev potu nam nevadilo, mlcky jsme ulehli do stejne zapachajicich spacaku a prekonali tak dalsi z mensich ponorek.
Az otresy a buceni vsude kolem nas donutilo otevrit oci do nejkomictejsiho rana vubec. Probudili jsme se uprostred stada asi padesati krav, ktere hloupe koulely ocima a chlubily se vsim, co snedly za poslednich par dni. Z hezke pisecne plaze bylo behem par minut hnojiste, smrdici hromady vsude kolem. S prekvapenym bacou jsme prohodili obligatni Selam Aleikum, vyprali spinave obleceni v alkalicke vode Vanu a vydali se do stejnojmenneho mesta pro nejake ty dolary do Iranu. Posledni moznost vyberu z karet, islamska republika mezinarodni karty nepodporuje.
Netrvalo dlouho a my zas nasli fajn lidi, kteri nam pomohli jak s penezi, tak s cestou na okraj rozpaleneho velkomesta sdilenym taxi - savari. Nanestesti je v kraji zvykem platit za stop, coz jsme se dozvedeli az pri nasledujici hadce s postarsim ridicem bileho vraku. Kdyz zacal nebezpecne zatinat ruce v pest, vzdali jsme se a posledni turecke drobne mu venovali. Posramocene sebevedomi jsme si spravili orisky v medu a vyhledem na nomadske vesnice z kabiny Volva. V bohem zapomenutem Dogubayazitu jsme za 5dolaru sehnali ubytovani a premysleli o vystupu na petitisicovy Ararat, Noemovu pristavaci plochu. Plany nam bohuzel zhatilo drahe povoleni pro vystup. Z !2000USD! jsme to ukecali na 300, i tak to bylo stale nesmyslne moc a my si museli nechat zajit chut. Penizky jsme usetrili na Mt. Damavand, ktery je jeste o vic nez 500m vyssi. Trochu vystraseni ze zprav o blizici se valce Iran vs USA ( http://www.novinky.cz/clanek/143788-iran-se-pripravuje-na-valku-uz-nechal-vykopat-320-000-hrobu.html ) jsme vyhodnotili bezpecnostni situaci za prijatelnou, dalsi den huraa do Iranu.
Pohadkova planeta IRAN vola zemi aneb kdyz pohostinost nezna mezi
Nadseni z dalsi zeme nam trosku zkazilo rozlouceni s Peterem. Po tydnu cestovani se svycarskym kamaradem jsme museli rict posledni good bye. Jeho viza mu propadla a tak puvodni plan cesty do Indie ztroskotal uz na iranskych hranicich. Inzenyr zabyvajici se elektronikou to ale nevzdal, trochu pozmenil smer a odjel prozkoumavat Armenii a sousedni Azerbajdzan.Nostalgicky naladeni jsme presli turecko-iranskou hranici, nechali se napalit a koupili par iranskych rupii za brutalne nevyhodny kurz. Nastesti pro nas jsme vymenili jen 20USD, ztrata 70Kc zase tak nebolela. V rade na dulezite razitko se nas ujal sympaticky Vahid. Inzenyr pracujici na ropnych rafineriich v Perskem zalivu nas svezl do 200km vzdaleneho Tabrizu. Kamos jak se patri nam vysvetlil muslimske tradice, pozval nas na nealkoholicke pivo (to alkoholicke hned tak neuvidime, islam alkohol zakazuje!!!!), nasel nam ten nejlevnejsi hotel ve meste a usmlouval kurz ve smenarne. My poprve iransky podekovali a vydali se do vecerniho mesta. Iran je pro cizince zeme zaslibena. Citili jsme se jako celebrity, kdyz nas na ulicich milionoveho mesta KAZDY zastavoval, aby se zeptal odkud jsme, potrepal nam rukou a popral hezky cas v jejich zemi. V nejvetsim bazaru sveta, kde ulicky s obchody meri vice nez 35km jsme byli jedinymi cizinci. Prosli jsme jednotlive casti, od zlata a kobercu az po ovoce a hlavy ovci. Ti, kdo umeli aspon trochu anglicky nas zvali do svych obchudku, aby nam vysvetlili jak se co vyrabi. Ovocnari nam s usmevem davali tropicke ovoce, spolecne fotky a srdecne usmevy vynahradily penize i kreditni karty. V chladnych zakoutich klenuteho bazaru nas odchytl Nasser. Mistni sef informaci pro turisty zjevne nemel co delat, pozval nas k sobe do kanclu na vychlazeny dzus. Dostal nas svou cestinou, kterou pochytil od projizdejicich Cechu behem nekolika let. Vety jako "Go to park. There is PEKNA KOCKA. KURVA search clients" nas dostaly do kolen. Na otazku, zda je mozne vyridit v Iranu pakistanska viza odpovedel: "It is impossible, because they are PICA". Cela asi hodinova konverzace s timhle typkem z Tabrizu probihala v tomto duchu, dali jsme zabrat nasim branicim. Zbytek dne jsme se prochazeli po pamatkach, kde jsme potkali zcestovaleho Honzu. Devetadvacetilety cech nasetril nejaky penize, vykaslal se na praci a odjel sam na dvouletou cestu napric Blizkym Vychodem a jihovychodni Asii. Zazitky z predeslych navstev Laosu a Vietnamu jsme hltali az do noci... Uz planuju dalsi cestu :) S prislibem setkani v dalsim z iranskych mest jsme se rozesli kazdy svym smerem.
Diky telefonni karte, kterou jsme dostali darem, jsme se ve stredu spojili s kamosem z hranic Vahidem a spolecne s jeho sarmantni sestrenici navstivili Kandovan, vesnici vytesanou do skaly. O tom, ze jsme i zde byli jedini cizinci vam uz nemusim ani psat.
I pres premlouvani jsme odjeli nocnim busem do Rashtu ke Kaspickemu pobrezi. Dest, mraky a nehezke mesto jsme opustili hned, jak to bylo mozne. Tri hodiny stravene jizdou v taxiku nas stali 150Kc, 9-ti hodinova cesta autobusem 90Kc.
Po stradani a hladovce v drahem Turecku jsme zacali zit jako lidi. Snidane ala vychlazeny ovocny koktejl, pri kterem chutove poharky zazivaji orgasmus spolu s vynikajicim iranskym pecivem stoji do 10Kc, hlavni chod v podobe chutneho kebabu nejruznejsich druhu se da poridit do 25Kc i s pitim. Castokrat jsme ale byli pozvani nejen na jidlo, ale i k mistnim domu. Dnesni noc v Zanjanu jsme spali u fajn rodinky. Dve stejne stare holky a jejich bracha se o nas staraly jak o vlastni. Domaci veceri jsme zakoncili prochazkou po parku a vykourenim vodni dymky s prichuti ruzi. Jen za dnesek jsme napocitali 4pozvani domu, jedno z nich jsme prijali. Ted jdem najit nejakou tu cajovnu a pozevlit s domorodci do kvetoucich parku. Musime si odpocinout pred zitrejsim presunem iranskou pousti do jednoho z dalsich mest.
Mejte se moc fajn
CHODA HAFEZ
5 komentářů:
teda kluci...ve mně už propuká hodně silná závist...:-) nečekala jsem, že si budete cestu užívat tak pohodovým stylem..zajímalo by mě, jestli vy ano? :-)
hlavně ať vám ta atmosféra vydrží až do cíle a...hoďte sem zase nějaký to videjko;-) katt
Týý vole :))... chlapcíí, tak to je luxus :))) docela čumím, ceny jak za první republiky :)) hned bych se tam zajel nažrat :))) a koukám, samý pěkný "samyce" tam potkáváte :))) proč já vůl nejel taky ?!:)) ták hodně zdaru a těším se na další krásný a pozoruhodný příspěvek :)) s pozdravem Filííp
No kluci, sice vás neznám, ale každej další příspěvek na blogu vždycky zhltnu jedním dechem. V prvé řadě musím vyjádřit velkej obdiv - vydat se na vlastní pěst na takovou cestu chce fakt hodně odvahy a podnikavosti!... za druhé bych vám chtěla popřát, ať se vám dál daří a ať potkáváte jenom samý milý a štědrý lidi:) A za třetí musím říct, že píšete úplně skvěle - moc dobře se to čte!! S pozdravem čtenářka!
Tak, konečně vidíte, proč se Fiflip vydal na tuhle cestu. Vodní dýmka na každém rohu. To byl jeho sen, který se stává skutečností. Koneckonců i z jeho výrazu je vidět, že se jeho duševní rozpoložení nebezpečně blíží nirváně.
Jinak konečně zažíváte to pravé cestovní žúžo dobrodrůžo, to je fajn. Akorát se mi zdá vaše cesta až podezřele poklidná a v pohodě. Doufejme, že to neznamená klid před nějakou (Pouštní) bouří.
Jo a dejte pozor, abyste se ve slabé chvíli neutopili v hlubokých očích nějaké Iránky. Pak by se mohlo lehce stát, že vás její příbuzní utopí v nejbližší řece...
Š.
Kuuurna pes, vy ale valite ;) jen tak dal...nezi
Okomentovat