Mila maminko, tatinku, drazi kamaradi,
posilam vam srdecne pozdravy z tabora v Africe. Mam se tu moc hezky. Slunicko pekne pali a dokonce uz i mistni cigani se divi moji neevropske barve. Lvi zatim moc nezerou a malaricti komari si zatim ani necucli. Kluci z kuchyni kolem vari docela dobre, kalhoty mi zatim nepadaji. Teta Jitka i teta Hanka se o mne moc hezky staraji a plni muj zaludek hned, jak se mu zamane. Avokadovy koktejl, stavnate datle a mandle jsou jenom hrstkou z toho, co uz jsem ochutnal. Ja je za to bavim svymi vtipky, vymyslim klukovske hlouposti a sam se jim pak smeju. Zanedlouho budeme v Mauretanii, kde se sejdeme se strejdou Danielem. Strejda je dvoumetrovy cernoch a pry kamaradi s tetou Jitkou. A pry se i budou casem brat, mit kupu deti a dalsi prusery...
Ja mam zatim prusery jenom malinkaty. Treba kdyz jsem si pri loupani opuncie zabodal asi tak milion trnu do ruky. Teta Jitka pak mela zabavu na pulku odpoledne. Vubec se o mne nebojte, ja se totiz taky vubec nebojim.
Dneska jsme zazili nejkrasnejsi stop. Nekolik hodin jsme ficeli na korbe pickupu zatim kamenitou pousti - predskokankou velke Sahary. Vsude samej velbloud, berber, Marokanky a mozna i breberky.Dost dlouho mistnim ridicum trvalo nez zjistili, ze jim jen tak nemavam, ale chci k nim do auta. Nakonec pochopili...
Tak se mejte moc krasne a nesmutnete. Vsechno utece jako voda a ja se z tabora brzo vratim. Jen trochu hubenejsi, smradlavejsi a trosicku zarostlejsi...
Vas Honzik
P.S. dekuju Kacce za ten nejkrasnejsi prispevek, co zatim kdo napsal. Treba i letos zazvonim s parem africkych cigar. Treba i bez....
pondělí 29. června 2009
neděle 28. června 2009
Ahoj z Maroka aneb Honza zase jednou kralen
Predem chci dodrzet tradici z minulyho roku a podekovat vsem prispivatelum. Oci mi trapne zvlhly, kdyz jsem si cetl vase radky. Moc si toho vazim, dekuju vam a uprimne doufam, ze v tom budete pokracovat i nadale.
Ani nevim, jak je to mozny, ale prvni tyden mam za sebou. Ubehlo to jako voda, zazitku opet pribyva minutu od minuty a ja se tesim na kazdou dalsi.
Po perfektnich dvou dnech stravenych v multikulturni Barcelone se srandovnim Sabim,ktery neustale zmoulal doutnajici joint hasise v puse, jsme se vydali opet na stop. Poprve za svou cestu jsme potkali stopare, s kterym se dala Hanka hned do reci. Nevericne jsem kroutil hlavou, kdyz mi prekladala rozhovor s roztekanym Francouzem. Ani ne devatenactilty automechanik se vydal v dzinach s batuzkem na zadech do Senegalu. Pry neumi obsluhovat pocitac, a tak by rad delal svoje remeslo tam, kam pocitace jeste poradne nedorazily. Nevim, jestli to byla sipka do mapy sveta nebo prst naslepo zapichnuty do globusu, co ho primneli se rozhodnout pro byvalou fran.kolonii. Tak ci tak se tenhle blazen stacil behem sve 14-ti denni cesty sjet kokainem, zaplavat si v bazenu jednoho z ridicu a buhvi co jeste. S pranim hodne stesti do budoucna jsme se rozloucili a sedli k dalsimu hodnymu soferovi.
"Tak si jdi kam chces! Ja te k nicemu nepotrebuju", rvala po mne Hanka pri nasi prvni opravdove krizi, kdy jsem ji naznacil, jak moc ji mam rad. Vse nakonec dobre dopadlo a my kupodivu nastoupili do stejnyho auta miriciho do posledni spanelske zastavky - Algeciras. Pristavni mesto plne cernych prostitutek zname pro svou vysokou kriminalitu, jsme videli jen za tmy. Pred nastupistem na trajekt jsme po dvou hodinach stridali hlidky, abychom si alespon trosku odpocinuli pred naslednym presunem do Maroka - brany Afriky. A meli jsme zase stesti. Dvojice perfektnich "pilotu" Renaultu ze Slovenska se nas ujala uz na palube predrazeneho trajektu a slibila nam presun do zname Casablancy. My, behem jejich papirovani, stihli jeste projit Tanger,poobedvat marocke placky a seznamit se s perfektnim parem z Koreii. "OOOOOOOOOOOOUuuuuuuuuu. Naaaaaaaaaajs. UUUUUU.", znelo neustale z pusy sikmookyho designera, ktery uz rok rozsiruje slovo bozi na svych cestach prostednictvim grafik, ktery rozdava na potkani. A i kdyz "panbickare" nemusim, tenhle kluk byl strasne fajn. A treba i jednou za mnou prijede.
Pohupujici se ze strany na stranu v kabine slovenskyho trucku jsem hltal marockou krajinu. Stravil jsem osm hodin sam zavreny v navesu divoce poskakujici ze strany na stranu v serpentinach Vysokeho Atlasu.
At uz to byl Buh, Allah nebo strazny andel, jeden z nich mi poslal do cesty pohadkovou Jitku. Tmavovlasa holcina z Mostu s milym usmevem zije zivot, na ktery by nestacil ani tucet knizek. Nejen, ze osm let zila vMaroku, procestovala kus Afriky, naucila se skvele arabsky a na KOLE projela CELOU ZAPADNI SAHARU, ale jeste k tomu vsemu je tahle pani ucitelka z Mostu strasne fajnova. Okouzlila nas tak, ze jsme se vzdali turistickeho Fesu a historicke Marrakeshe, abychom s ni mohli pokracovat dal. Ukazala nam nekrasnejsi misto Casablancy, diky sve arabstine usetrila spoustu penez a po dlouhe dobe mi svym kamaradskym povidanim zvedla naladu na tu pravou cestovatelskou uroven.
Tak si tady sedime vsichni spolecne na jihu Maroka - v Agadiru, ochutnavame mistni speciality a tesime se na blizici se stevni potize. A spolu budeme jeste dlouho. Pres vyprahlou Saharu s ni pojedem do Mauritanie, nabereme jejiho kamerunskeho snoubence a budem cestovat az se nam bude prasit pod smradlavyma sandalema. JUPIIIIIIII!!!!!!!!
Mejte se krasne i vy. A at uz zazivam cokoli, stale myslim na citovskou Americanku, meoptacke Prerovaky, zrzavy Norky, chuvy z Anglie, Brnaky alkoholiky... a proste na vsechny. Pac a marockou pusu rodine.
P.S. dneska jsem se koupal na prelidnene plazi v tech nejvetsich vlnach. a Jitka rikala, ze v Mauretanii jsou pravy tropicky plaze uplne bez lidi, s vodnima kopcema jeste trikrat vetsima. MAZEC. A twisty fakt dojed, protoze DZUNGLE asi bude. S Jitkou i jejim kamerunskym snoubencem. MAZEC podruhe. :D
P.S. nr 2 Zitra nebo pozitri jedem do Dakhly. Odtud se pokusim jeste ozvat. Kdyby to nevyslo, tak se prosim nestrachujte. Na zapadni Sahare ani v Mauretanii nebudu mit signal ani internet, tak to bude chvilku trvat, nez sem zase prihodim par teplych kecu. Oslehany od saharskyho pisku napisu z hlavniho mesta lehce obavane Mauritanie.
Ani nevim, jak je to mozny, ale prvni tyden mam za sebou. Ubehlo to jako voda, zazitku opet pribyva minutu od minuty a ja se tesim na kazdou dalsi.
Po perfektnich dvou dnech stravenych v multikulturni Barcelone se srandovnim Sabim,ktery neustale zmoulal doutnajici joint hasise v puse, jsme se vydali opet na stop. Poprve za svou cestu jsme potkali stopare, s kterym se dala Hanka hned do reci. Nevericne jsem kroutil hlavou, kdyz mi prekladala rozhovor s roztekanym Francouzem. Ani ne devatenactilty automechanik se vydal v dzinach s batuzkem na zadech do Senegalu. Pry neumi obsluhovat pocitac, a tak by rad delal svoje remeslo tam, kam pocitace jeste poradne nedorazily. Nevim, jestli to byla sipka do mapy sveta nebo prst naslepo zapichnuty do globusu, co ho primneli se rozhodnout pro byvalou fran.kolonii. Tak ci tak se tenhle blazen stacil behem sve 14-ti denni cesty sjet kokainem, zaplavat si v bazenu jednoho z ridicu a buhvi co jeste. S pranim hodne stesti do budoucna jsme se rozloucili a sedli k dalsimu hodnymu soferovi.
"Tak si jdi kam chces! Ja te k nicemu nepotrebuju", rvala po mne Hanka pri nasi prvni opravdove krizi, kdy jsem ji naznacil, jak moc ji mam rad. Vse nakonec dobre dopadlo a my kupodivu nastoupili do stejnyho auta miriciho do posledni spanelske zastavky - Algeciras. Pristavni mesto plne cernych prostitutek zname pro svou vysokou kriminalitu, jsme videli jen za tmy. Pred nastupistem na trajekt jsme po dvou hodinach stridali hlidky, abychom si alespon trosku odpocinuli pred naslednym presunem do Maroka - brany Afriky. A meli jsme zase stesti. Dvojice perfektnich "pilotu" Renaultu ze Slovenska se nas ujala uz na palube predrazeneho trajektu a slibila nam presun do zname Casablancy. My, behem jejich papirovani, stihli jeste projit Tanger,poobedvat marocke placky a seznamit se s perfektnim parem z Koreii. "OOOOOOOOOOOOUuuuuuuuuu. Naaaaaaaaaajs. UUUUUU.", znelo neustale z pusy sikmookyho designera, ktery uz rok rozsiruje slovo bozi na svych cestach prostednictvim grafik, ktery rozdava na potkani. A i kdyz "panbickare" nemusim, tenhle kluk byl strasne fajn. A treba i jednou za mnou prijede.
Pohupujici se ze strany na stranu v kabine slovenskyho trucku jsem hltal marockou krajinu. Stravil jsem osm hodin sam zavreny v navesu divoce poskakujici ze strany na stranu v serpentinach Vysokeho Atlasu.
At uz to byl Buh, Allah nebo strazny andel, jeden z nich mi poslal do cesty pohadkovou Jitku. Tmavovlasa holcina z Mostu s milym usmevem zije zivot, na ktery by nestacil ani tucet knizek. Nejen, ze osm let zila vMaroku, procestovala kus Afriky, naucila se skvele arabsky a na KOLE projela CELOU ZAPADNI SAHARU, ale jeste k tomu vsemu je tahle pani ucitelka z Mostu strasne fajnova. Okouzlila nas tak, ze jsme se vzdali turistickeho Fesu a historicke Marrakeshe, abychom s ni mohli pokracovat dal. Ukazala nam nekrasnejsi misto Casablancy, diky sve arabstine usetrila spoustu penez a po dlouhe dobe mi svym kamaradskym povidanim zvedla naladu na tu pravou cestovatelskou uroven.
Tak si tady sedime vsichni spolecne na jihu Maroka - v Agadiru, ochutnavame mistni speciality a tesime se na blizici se stevni potize. A spolu budeme jeste dlouho. Pres vyprahlou Saharu s ni pojedem do Mauritanie, nabereme jejiho kamerunskeho snoubence a budem cestovat az se nam bude prasit pod smradlavyma sandalema. JUPIIIIIIII!!!!!!!!
Mejte se krasne i vy. A at uz zazivam cokoli, stale myslim na citovskou Americanku, meoptacke Prerovaky, zrzavy Norky, chuvy z Anglie, Brnaky alkoholiky... a proste na vsechny. Pac a marockou pusu rodine.
P.S. dneska jsem se koupal na prelidnene plazi v tech nejvetsich vlnach. a Jitka rikala, ze v Mauretanii jsou pravy tropicky plaze uplne bez lidi, s vodnima kopcema jeste trikrat vetsima. MAZEC. A twisty fakt dojed, protoze DZUNGLE asi bude. S Jitkou i jejim kamerunskym snoubencem. MAZEC podruhe. :D
P.S. nr 2 Zitra nebo pozitri jedem do Dakhly. Odtud se pokusim jeste ozvat. Kdyby to nevyslo, tak se prosim nestrachujte. Na zapadni Sahare ani v Mauretanii nebudu mit signal ani internet, tak to bude chvilku trvat, nez sem zase prihodim par teplych kecu. Oslehany od saharskyho pisku napisu z hlavniho mesta lehce obavane Mauritanie.
čtvrtek 25. června 2009
Ahoooooj vsem!
Tak je to skoro rok, co jsem zakoncil minulou cestu slovy, ze vse teprve zacina. Necelych dvanact mesicu od konce zatim nejvetsiho dobrodruzstvi vyrazim na dalsi, tentokrat do Afriky.A odjizdi se mi cim dal hur. Uz vim, ze stastnej muzu byt i doma.
S hlavou plnych myslenek, jak se naposledy vyhnout odjezdu s holkou, o ktere vlastne nevim vubec nic jsem si zabalil myho drobka. S nostalgii jsem do nej rval vse potrebne od spodaru az po antimalarika, abych si za podpory rozluckoveho pruvodu mohl stoupnout zase na krajnici. Za necele dve hodiny zastavil muj prvni stop na cerny kontinent a ja se zatlacenou slzou objimal vsechny, co byli po ruce.
Po dvou prijemne prokecanych jizdach jsem stravil vecer dokupovanim poslednich blbosti, zkouskou tehotenstvi Hanky(na delsi povidani), vybornou veceri s mou hodnou sestrickou a naslednym usinanim na gauci v obyvaku Vitneru. Uz v sest hodin jsme se seznamovali na prazske benzince s lehce smradlavym parem, kteri se taky rozhodli "zajet si" do Spanelska. Jen se jim to uz tretim dnem nedarilo, a tak spali pod obrovskym igelitem pripevnenym k podomacky vyrobenemu drevotriskoveho kufru. Kecy o nespravedlivym systemu v Cesku jsem radsi ani neposlouchal a nalodil jsem se k usmevavymu chlapkovi. "Tak to je vrcholny cislo!", zakuckal se s cigaretou v puse, kdyz se dozvedel 
odpoved na otazku, kam ze to vlastne jedeme. A kuckali i zlati cesti kamionaci, kterym patri moje zatim nejvetsi diky. Nejen, ze nas odvezli z francouzskych hranic az k Marseille, ale nechali nas prespat v jejich nefalsovane kamionacke kabine, kde jsem si zavzpominal na casy myho zavozniceni....
A ted, po dvou dnech stopovani, si sedim v Barcelone u Sabiho doma. Tlacim do sebe spanelsky salat, sabiho babovku a uzivam si krasnyho pocasi spanelskyho pobrezi. Promenaduju se po pisecne plazi, bojuju s rozhovory v anglictine, premyslim si, jak se pri cestovani patri... A i pres pochybnosti o me partacce, o tom, jak to bude pokracovat a jak se maji nekteri pratele tam u nas jsem rad, ze si zase takhle premyslim. Afriko, uz jdu!!!
P.S. Dekuju moc vsem,co si vzpomneli, ze jsem mel vcera svatek. Sam jsem na to zapomnel. Doufam, ze vsichni ctenari z minulyho roku zustanou verni. Treba i pribudou dalsi. Snad komentaru a mailu ve schrance bude jeste vic.
F.P.S. Twisty! Dojed!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)