Posledni ahoj vsem, posledni sbohem zase na rok!
Za dobu, co jsem nenapsal se odehrala spousta veci. Stihl jsem se nadobro rozloucit s Hankou, projet dalsich nekolik zemi, uvedomit si, ze Jitka s Danielem jsou pro me jedni z nejlepsich kamaradu. Zkouknul jsem konecne africke vesnice, odmitl nabidku "making love" s jednou cernoskou, stravil asi nejhezci vecer s pravym rastafarianem v jeho chysi, abych pak skoncil opet v nemocnici s diagnozou malarie. Oprenej o lednicku jsem koupil par dobre mirenych jehel do zadku, slupl par extremne silnych tabletek... Tri dny jsem si zadarmo diky Danielovi uzival hotelovyho pokoje v hlavnim meste Ghany.
DEKUJU obema mym andelum za to, ze me nenechali na holickach, postarali se o me v dobe, kdy mi opravdu nebylo moc dobre. O par dni si kvuli me zkratili svoje africke libanky a priplatili si na viza, za coz se stydim a omlouvam. Nikdy jim to nezapomenu.
Penize dosly tentokrat stejne rychle jako fyzicke sily a ja byl nucen skocit na letadlo. Presne po mesici me africke cesty si zase zvykam na pohodlne kozene kreslo pred mym pocitacem. A tak si tady spokojene rekapituluju vsechno, co jsem zazil. Vsechno to, pro co stoji chytat malarii, prujem. Pro poznavani skvelych lidi, prirodnich kras... Zase mam oci trochu otevrenejsi...
Ipresto, ze jsem nevylezl zadnou sestitisicovku, neprosel africkou dzungli a nenaucil zpivat ani jeden kmen "oh happy day" nelituju niceho, co se stalo.
Seznamil jsem se s lidma, na ktery nikdy nezapomenu i ty, na ktery se pokusim zapomenout co nejdriv. A vo vo vo tom je...
Opona se na rok zase zavira, ja opet srdecne dekuju vsem divakum a za ticha v hlavnim sale se ztracim v seru, abych se za rok vratil s novym pribehem, ktery bude, doufam, ten nejvetsi ze vsech. Dekuji vsem
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Nasleduje pul minuta ticha... a pak neuveritelne hlasity a dloooouhatansky potlesk. Dekuju Honzo... za to, ze sis svoje uzasne zazitky nenechaval pro sebe, ze jsem se diky tobe mohla vzdycky aspon na chvilku odpoutat od reality, ale hlavne za to, ze ses nam vratil!!! Jolis
Tak jako loni jsem kazdy den sledoval, zda se objevi novy clanek. Tak jako loni jsem clanky hltal jednim dechem. Tak jako loni jsem brouzdal na google earth a sledoval, kde se nachazis(te). Tak jako loni jsem drzel pesti. A budu drzet i pristi rok na ceste "stopem svetem."
gratuluji k zazitkum. tak zas priste.
zdarec, nezi
Cau Honzo,
Je mi lito ze ti to tak brzo zkoncilo . Ja ted sedim v Kasanu v Iranu a vzpomnel jsem si na tvouji cestu, tak se divam ze mas zas o par zazitku a prihod vic. Doufam ze to vsechno proberem u pivka nekdy v Brne. Tak at se z te malarie, co nejdiv dostanes.
Michal Guzej
Zahřívající u srdce, ale i smutné. Dojemné, ale i úsměv vyvolávající. Tvé cesty i povídání mají mnoho přívlastků, ale nebyli, nejsou a nikdy nebudou nudné a všední.
Moc dobře víš, jak ráda jsem tvoje zápisky z cest četla. Byly pro mě něčím, co sama zřejmě nikdy nezažiju a taky něčím, čím jsem se tak vnitřně kochala. Přála jsem ti na tvých cestách jen to nejlepší a vždy jsem byla potěšena, když jsem po přečtení dopisu z Afriky zjistila, že se ti opravdu daří dobře.
A právě díky tomu, co vše jsem z tvých psaní vyčetla vím, že cesta (i když končí fyzickým i finančním vyčerpáním) je opravdu ten nejkrásnější cíl.
Doufám tedy, že mě co nejdřív pozveš na nějaké milé povídání a já ti slibuju, že budu poctivě dohlížet na tvůj pitný režím! ;-)
Ozvi se! kač
(mimochodem, už jednou jsem podobnej komentář psala, ale nejspíš se neodeslal, takže tohle je pokus č.2..kdyby se tu tedy ve finále objevily komentáře 2, tak pardon a prosím o smazání jednoho, tebou náhodně vybraného!:-D)
Ahojka honziku, vidim ze se ti cesta po Africe povedla....snad se tam taky jednou podivam:] my s tomem jeste posedavame v campu ale za mesic by jsme meli vyrazit na male dobrodruzo po californii... tak uzivej v cr a snad se jeste potkame nez zase odjedu. zatim packo Ivet
uz aby bylo leto 2010 uz se tesiiiime
dit
:*
Okomentovat