Anarchie v Senegalu aneb jak Honzik dela ostudu

Sellam Alleykum!

Dikec za komentare. Jsem rad, ze to jeste nekdo cte. A tak jen pobizim dal: ctete, piste a rozsirujte dal... Fakt me to vzdycky moc potesi!

Predposledni den v mauritanske metropoli jsem stravil na msi. Za bzukotu much jsem se postavil jako v protialkoholicke lecebne, abych s sirokym usmevem a dokonalou anglictinou k tomu procedil skrz zazloutly chrup: "Hiiiiiiiiiiiiiii! My name is John and I come from Czech republic." Sklidil jsem uspech. "You re welcome John", odvetila mi asi dvacitka cernochu, a cernosek. Pak se vsichni chytli za ruce a zacli zpivat neco ve stylu o booooze oooo boooze, vitej Johne ooo booooze... Chytajic "bozskou" melodii jsem si lehce pobrukoval pod chlupy, co mi za tech par tydnu vyrasily pod nosem. Prislo dlouhe povidani ve francouzstine. Ja jen pritomne kyval hlavou, rozdaval usmevy a zbesile listoval bibli, kterou jsem chte nechte vyfasoval. Behem trihodinoveho setkani adventistu se mi podarilo nalistovat spravnou stranu presne dvakrat, rozbrecet kamaradskym pohledem roztomile cernousatko a zabit par much svatou knizkou. O tom, ze ze me meli vsichni velkou radost vas uz asi nemusim dal presvedcovat...

Po velkem louceni s mladym pastorem jsme se spolecne jako velka rodina vydali konecne smer senegalske hranice. S pusou otevrenou dokoran jsem si vychutnaval exoticke pohledy z trajektu, kde se tesnala snad pulka cele Afriky. Dulezita razitka do pasu a dalsi hadka s Hankou korunovala nas prejezd do dalsi zeme. Narychlo jsme skocili na nejblizsi konske taxi a frceli k nejblizsimu vrakovisti ala nadrazi. Jen diky cernemu vudci smecky jsme usmlouvali cenu na prijatelnou uroven, nalodili se do krapu, ktery kdysi byval Mercedes a ujizdeli sec sily kuckajiciho motoru stacily. Velbloudi, poust, palmy, mouchy, vesnice z rakosi... Oci mi jen prechazely...

Nekdy behem noci jsme pokrouceni jako paragraf konecne dorazili do Dakaru. Domorodci se kolem cesty profesionalne kroutili v rytmu hykajicich oslu, cerne perly s dokonalymi postavami znudene postavaly kolem. Reagge dunelo z osuntelych repracku naseho medoura a opodal dohorival vrak auta. Totalni anarchie okrajove casti hlavniho mesta jsem sledoval ukrytej za rozpraskanymi skly pomackaneho korabu. Ikdyz se mi pohled na cervenozlutozelene cepice mihajici se kolem moc libil, ven z auta by me nikdo nedostal. Myslim, ze bych skoncil prinejmensim okradenej driv, nez bych stacil zavrit dvere.

Unaveni z dlouhe cesty, hladovi a totalne propoceni jsme ulehli v dalsim zablesenem centru vericich. Svaby vetsi nez muj prostrednik na nas kamaradsky koukaly z kazde skviry, pohladit se ale nenechaly. Nedivim se jim, smrdel jsem vic nez oni.
Nasledovala ranni sprcha, sladoucke mango a nutna priprava na velkou navstevu u samotneho pana ambasadora, ktery mel oddat ty dve cernobile hrdlicky. Pro takovou oficialitu jsem zvolil kombinaci vytahaneho tilka se stopami po snidani, prodrene kratasy a sandale ve stylu houmless. Uces zvany vrabci hnizdo jsem dlouho modeloval pred zrcadlem. Daniel v nazehlenem obleku se kamaradsky zdrzel komentare a chytil nekamaradsky zachvat smichu. Fakt, ze jsem pro tentokrat opravdu prestrelil jsem si uvedomil az na cervenem koberci ambasady. Fotakem na brichu jsem skryval ten nejvetsi flek a mohutnym bounjouir jsem se privital s panem ambasadorem. Jeho manzetove knoflicky v cene myho Bedi (auto - Favorit) mi hazely prasatka do oci a ja pocital kazdou vterinu meho mezinarodniho fauxpais. Dost dlouho mi trvalo nez jsem pochopil, ze francouzsky zvatlajici zastupce Senegalu mi netlaci ruce do zad pro nic za nic. Jen se snazil si sednout na sve obvykle misto, ktere jsem vyhodnotil jako nejlepsi pro jeho majestatnost Honzika z Prerova.
Potichu, jen pro vedlesedici Hanku jsem pak zavtipkoval, ze tu chybi uz jen whisky. Asi o 30vterin pozdeji prede me postavila pani sekretarka flasku Jacka Danielse... "Dopr...", zaseptal jsem si sam pro sebe a pro tentokrat nedonesla slecna Podrztaska vubec nic.Nastesti...
Naladu v tak prekerni situaci mi zvedala jen "koncilka Cecilka", ktera sedela po pravici bosse. Jeho nekonecne proslovy ji unavovaly vic nez me a tak po pul hodine nuceneho vnimani sveho sefa natvrdo usnula. Byla ve svem oboru opravdu spicka, protoze se vzbudila presne ve chvili vizualni kontroly sveho nadrizeneho. Ja jen tise zavidel...
Nekonecna session nastesti skoncila driv, nez jsem stacil flasku hnedeho cloumaku otevrit, dalsi prusvih se tak na pude ambasady nekonal.

A protoze se takova svatba musi oslavit at uz jsem kde jsem, koupili jsme s Danielem lahev toho nejlevnejsiho (50Kc za pul litru-neco jako ethanol + voda, voltage cca 55%) a jeste ten vecer jsme se opili primo na ulici tak, jak uz dlouho ne. S milym americko-kamerunskym prizvukem jsme zpivali muj oblibeny Severni vitr je kruty a planovali taktiku, jak skryt nasi opilost pred Jitkou. Nepovedlo se... I pres zvykacky, chleba a neco malo zaludecnich stav(pozn. pro kluky z privatu a hlavne pro Zavu - plnim vysokoskolske normy) to Jitka poznala.. Vse ale skoncilo happyendem, ti dva se maji stale radi a doufam, ze jeste dlouho budou... Protoze ja je mam rad moc...

A nejen je...

Pozn.: Msi jsem absolvoval proto, abych vyjadril sve diky mistni komunite, u ktere jsem zadarmo prezival. At uz veri v cokoli, jsou to fajn lidi. Ipresto jsem na nic nazory nezmenil, nikam jsem nekonvertoval. Takze se prosim, mili rodicove, nestrachujte jako minuly rok.

Jo, a koupil jsem si naprosto unikatni botky, s kteryma budu rybarit na tech nejkrasnejcih tropickych plazich sveta v Ghane, kam ted mirim. Tam stravim vic nez mesic. Planuju tam konecne poznat obycejny lidi, dostat se do vesnic, ochocit par lvu a proste takovy ty normalni veci, co se v Africe delaji. Pa