Jsme tady... Jsme v Indii... !!!

Cauec!
No tak jsme tady - v cili. Po krasne,sem tam strastiplne, ale urcite nezapomenutelne ceste jsme se dostali do INDIE. Jsme dal, nez bychom kamenem dohodili, jsme dal nez jsme cekali. Ale jsme...

Behem tech poslednich par dni, kdy se opet zazitky hrnuly ze vsech svetovych stran, jsme oba dost premysleli... O blbostech, kravinach, o tom co bude nasledovat po tom vsem. A kazdym dalsim dnem je predstava o navratu do nudneho stredoevropskeho stereotypu desivejsi a desivejsi.

Po par dalsich dnech stravenych v prevazne horizontalni poloze jen kratce prerusovane sprinty na deravej hajzlik jsem byl konecne schopen zase fungovat. Pro jistotu jsem si jeste nechal udelat (na radu zkuseneho cestovatele Jirky) test stolice. Uz me ani neprekvapilo, ze mi fousac nasel pod mikroskopem nejakyho cerva. Bez mrknuti oka jsem zasel k dalsimu "samanovi" pro radu a dalsi meducinku. V docela strasidelne ordinaci mi pan doktor usmevem naznacil, ze moje zizalka ve strevech je kamaradka a pravdepodobne me nesezere celyho. S jiz tradicne suchou ryzi v krku jsem pak Filipovi tajne zavidel nejruznejsi dobroty a sobecky proklinal spravedlnost sveta.
Z prijemneho Madina hotelu jsme vzali roha a frceli si to dal na sever. Indus vystridala Hunza, temer poustni sed se nenapadne promenila v uklidnujici zelenou. Oci mi jen kmitaly od vysokych hromad snehu a ledu k hlubokym udolim, zaludek nebezpecne poskakoval v rytmu vymolu, kdyz me napadla paradni blbost.... Motorky...
Po kratke domluve s mistnim motorkarem jsem zajistil stroj jak pro me, tak pro masinami nedotceneho Filipa. A nebyly to stroje jen tak nejaky... Filipovo oranzove zihadlo melo misto vyfuku frajerskou trubku, moje parodie na enduro nemela predni brzdu. Klaksony, nejdulezitejsi vybava dopravniho prostredku v tehle casti sveta, troubily vsak dokonale. Kudrnac dostal hodinovy ruchlokurz motoskoly, ridicak tady zjevne neni potreba. "Hehe.Ty vole, my jsme fakt idioti!",procedili jsme skrz neudrzovany chrup a nastipli stroje.Neresili jsme, co se muze stat. Jak je nasim dobrym zvykem, bohemsky jsme se vykaslali uplne na vsechno a ve stylu americke klasiky Easy ride jsme vyrazili smer cinsko-pakistanske hranice. Devet hodin v sedle jsme si stridave uzivali oskara, himalajskeho lijaku. Petsetctyricet minut jsme za revu nevyladenych ctyrtaktu klopili zatacky sterk nesterk, bez helem jen s vetrem ve vlasech. Strasne moc vterin jsme bezdechu prozivali nejsvobodnejsi a doposud nejkrasnejsi obdobi nasich zivotu, stestim jsme si troubili jak spokojeni sloni. S plynem nadoraz jsme preskakovali zavaly, se strikajici vodou vsude okolo brodili potoky. V zapadlych vesnickach, kde turisti nejsou zvykem, nas s krikem vitaly spinave deti postavajici kolem rozblacenych cest. Dlouho za nami utikaly jen aby si s nama mohly kamaradsky placnout...
Obtezkani dalsim silnym zazitkem jsme se rozloucili s krasnyma Himalajema, drsnym Karakoramem a vubec s celym severnim Pakistanem. Naskocili jsme na bus a hlavne pro Filipa tezko zapomenutelnych dvacet jedna hodin stravili jizdou po karakoramskem tankodromu. Nekde v pulce se Twistymu udelalo blbe. Inspirovan mym nemocnicnim vystupem se s barvou nezraleho kiwi svijel v bolestivych krecich, pri kazde zastavce s vypetim vsech sil vyskakoval s toaletnim papirem za nejblizsi kamen. Ne vsechno se da vzdycky stihnout... :)
S jednodenni odpocinkovou pauzou v Islamabadu, kde se dal Filip do kupy i bez navstevy nemocnice, jsme si to namirili do Lahore. Prihranicni mesto s Indii me nadchlo. Asijsky rusne ulicky, holky vyzyvave nezahalene. Hned prvni den jsme pri bloudeni v ulickach lahorskeho bazaru potkali krasnou Abdusch. Se slinou v koutku jsme ji skenovali pohledem, ona se jen cudne pousmala a prosla. "Hi guys! How are you?", vratila se. Dva dny jsme stravili spolecne, poznali jsme jeji milou sestru i vecne zkoureneho Nasira. Prosli jsme muzea, umeleckou skolu. A byli jsme si blizsi a blizsi... Na podzim, popr. pristi rok nas nejspis navstivi(vzkaz pro meho pedofilniho tatinka: Chystej kapesnik na sliny, bude se ti libit).
Jeden z veceru jsme si udelali panskou jizdu - bez bab. Zucastnili jsme se ctvrtecni seance mistnich stariku, mladiku, prostredniku... .) Osviceni svickami jsme poslouchali rytmicke vykriky, muzne heky a nemohli uverit, kolik hasise tady pripadne na osobu. Doslova kazdy dedula profesionalne motal jednoho obriho jointa za druhym a volne posilal do davu... A napechovane trubicky kolovali dlouho do noci... A pokud neshoreli, koluji tam dodnes...

O Indii az priste. Ted deti vypnete nas, at neboli vas hlova(btw. uz vime, ze svet se sklada z kosticek).

Vzkaz streeecovi: Tak uz jsem teda napsal. Pod Nanga Parbat je to super. At se ale kamosi pripravi na brutalni vedro a vykyvy teplot v noci. A mimochodem. Co to mas za kamose, co jezdi do Pakistanu s cestovkou?? Tsssssss.... :D Kdyby meli nejaky otazky, tak at mi napisou na mail. V nudne Indii s internetem nebude problem, takze odpovim mozna docela rychle.

Mejte se fseci fajn, za chvilku jsme doma. Bohuzel...