Zdravime vsechny z krasne Amasye, odkudsi z vychodniho Turecka. Moc dekujeme vsem za vzkazy, i drsne oko cestovatele po jejich precteni zjihne.
Uz ani nevime, kolik dni uplynulo od posledniho prispevku. Cas se stava nepodstatnym, jen zbytecna cisla na hodinkach...
Po nutnem odpocinku hned pred branami hlavniho nadrazi bulharske metropole jsme prozkoumali jeji centrum.
Moderni hlavni trida ostre kontrastovala s postrannimi ulickami, ktere nas zajimaly o mnoho vic. V te nejzapadlejsi nas dostal do kolen prvni "vychodni" trh na nasi ceste. Zapach z tlejicich zbytku vabil nejen nas, ale i potulne psy pritomne vsude kolem. Vrasnite bulharky nam nabizeli listy buhviceho, pry ke zvykani. My se zmohli jen na okoralou okurku a polosuchy chleb. Po vyzvednuti nasich drobku z nadrazni uschovny jsme spolu s partou Amiku ulehli do prıjemneho kupe smer Istanbul. Pohodlny spanek prerusovaly jen neustale kontroly, ta nejhorsi prisla na turecko-bulharskych hranicich. Cely vlak musel za kriku celniku vystoupit,vystat frontu a prokazat svou narodnost, popr.zaplatit za viza. My, kluci ze srdce Evropy, neplatili nic.
Moderni hlavni trida ostre kontrastovala s postrannimi ulickami, ktere nas zajimaly o mnoho vic. V te nejzapadlejsi nas dostal do kolen prvni "vychodni" trh na nasi ceste. Zapach z tlejicich zbytku vabil nejen nas, ale i potulne psy pritomne vsude kolem. Vrasnite bulharky nam nabizeli listy buhviceho, pry ke zvykani. My se zmohli jen na okoralou okurku a polosuchy chleb. Po vyzvednuti nasich drobku z nadrazni uschovny jsme spolu s partou Amiku ulehli do prıjemneho kupe smer Istanbul. Pohodlny spanek prerusovaly jen neustale kontroly, ta nejhorsi prisla na turecko-bulharskych hranicich. Cely vlak musel za kriku celniku vystoupit,vystat frontu a prokazat svou narodnost, popr.zaplatit za viza. My, kluci ze srdce Evropy, neplatili nic. 
Potem ulepene oci jsme otevrely az ve sluncem zalitem Istanbulu. Hned u nadrazi nam padla do oka trojice slovenskych krasavic, ke kterym jsme se pripojili.Sympatacky kazdym coulem se staly nasimi pruvodci, spolubydlicimi a tajnymi laskami v jednom pro nadchazejici tri dny. Spolecne , jako velka rodina, jsme objevovali turisticke atrakce i tmava zakouti Istanbulskeho labyrintu, ochutnavali pro Turecko tak typicke kebaby a nasavali atmosferu vecernich modliteb.
Stridali jsme vodni dymky a turecky caj se soumraky na plazi, kde se i my pokusili uvarit nas ovocny Lipton na benzinovem varici. Potkali jsme mnoho zajimavych lidi, pres fajn obchodniky v bazarech, vstricne hoteliery az po dobrodruhy z celeho sveta na "international party" v parku s kytarou mezi mesitami. Nas samotne mistni tipovali na severske zeme, parkrat jsme byli i za surfare z Australie, jednou dokonce za Brada Pitta. Vsichni byli moc mili, touzili po seznameni s nami a my si to moc uzivali. 
Kika, Paula i Luca meli vela primocarych napadnikov, sem tam jsme se dostali do role bodyguardu. Krasna slovenstina stejne okouzlila i nas, jen ta primocarost nam nastesti chybela. Z Istanbulu jsme se dostali az na treti pokus, komunikace s domorodci je mimo turisticky oblibena mista dost obtizna. Po dvou nocich stravenych na nadrazich po celem strednim Turecku jsme si konecne mohli vyzkouset stopovani. Z prelidneneho Kirrikale jsme se dostali diky neuveritelnemu stundetovi matematiky, jez za nas zatahl tradicni minibus(viz foto). Doprovodil nas az na exit, pockal asi 15vterin nez nam zastavil prvni ridic a turecky domluvil odvoz. Na otazku "Do you speak Englısh" nam trucker s usmevem na rtech odpovedel YEEEEEEEEEES. Tim ale nase konverzace v cizim jazyce skoncila, hodiny v kabine jsme travili pantomimou a univerzalni reci usmevu. Po ceste nas Sayıt pohostil merunkami a cajem, na fotkach predstavil svou rodinu. Na krizovatce, kde se nase cesty rozdelovaly nam nas hostitel zastavil a vlastnimi silami se pokousel stopnout dalsi auto. Po par minutach nas sami od sebe oslovili mistni a nabidli svezeni zase o kus dal. Stopovani v techto koncinach ma uplne jiny rozmer(vic jak 5minut jsme jeste nestali), stejne jako pohostinnost a vstricnost lidi kolem. Konecne nachazime cast zemekoule, ktera byla predmetem naseho sneni a uz ted se nemuzeme dockat co bude dal, nekde za kopcem.
Stridali jsme vodni dymky a turecky caj se soumraky na plazi, kde se i my pokusili uvarit nas ovocny Lipton na benzinovem varici. Potkali jsme mnoho zajimavych lidi, pres fajn obchodniky v bazarech, vstricne hoteliery az po dobrodruhy z celeho sveta na "international party" v parku s kytarou mezi mesitami. Nas samotne mistni tipovali na severske zeme, parkrat jsme byli i za surfare z Australie, jednou dokonce za Brada Pitta. Vsichni byli moc mili, touzili po seznameni s nami a my si to moc uzivali. Kika, Paula i Luca meli vela primocarych napadnikov, sem tam jsme se dostali do role bodyguardu. Krasna slovenstina stejne okouzlila i nas, jen ta primocarost nam nastesti chybela. Z Istanbulu jsme se dostali az na treti pokus, komunikace s domorodci je mimo turisticky oblibena mista dost obtizna. Po dvou nocich stravenych na nadrazich po celem strednim Turecku jsme si konecne mohli vyzkouset stopovani. Z prelidneneho Kirrikale jsme se dostali diky neuveritelnemu stundetovi matematiky, jez za nas zatahl tradicni minibus(viz foto). Doprovodil nas az na exit, pockal asi 15vterin nez nam zastavil prvni ridic a turecky domluvil odvoz. Na otazku "Do you speak Englısh" nam trucker s usmevem na rtech odpovedel YEEEEEEEEEES. Tim ale nase konverzace v cizim jazyce skoncila, hodiny v kabine jsme travili pantomimou a univerzalni reci usmevu. Po ceste nas Sayıt pohostil merunkami a cajem, na fotkach predstavil svou rodinu. Na krizovatce, kde se nase cesty rozdelovaly nam nas hostitel zastavil a vlastnimi silami se pokousel stopnout dalsi auto. Po par minutach nas sami od sebe oslovili mistni a nabidli svezeni zase o kus dal. Stopovani v techto koncinach ma uplne jiny rozmer(vic jak 5minut jsme jeste nestali), stejne jako pohostinnost a vstricnost lidi kolem. Konecne nachazime cast zemekoule, ktera byla predmetem naseho sneni a uz ted se nemuzeme dockat co bude dal, nekde za kopcem.Po cele ceste jsme poznali kamarady, mozna na cely zivot, mozna jen na okamzik. Svycarsky dobrodruh po me pravici putujici po svete a hledajici,stejne jako my, smysl zivota je toho dukazem. Tuhle zkusenost prejeme vsem, kteri se boji vytahnout paty z domu. Kdo nezazil, nemuze pochopit.
Pro dnesek uz bylo dost filozofickych blabolu. Jsme pozvani na tureckou svatbu, tak se jdeme spolu s Peterem hodit do gala.
Tentokrat tureckou pusu posilame maminkam, babickam, tajnym laskam i fanynkam, ktere krouti kapesnicek kazdy vecer. Tesime se na dalsi komentare, maily a treba i par sms tam od vas. Pa Honza a Filip
3 komentáře:
zdarec palec. tak to je supr trup, jak vam to zatim vychazi ;) jen tak dal kluci usati. slecny vidim sikovny, treba si nejakou dovezete na zpatecni ceste domu :D mejte se, drzte se, pozdravujte nevestu :D nezi
nene, my tady žádný slečny nechcem..to víte že jo, my tady truchlíme den co den...večer co večer usínáme s myšlenkami na vás...jen ať už se nám vrátíte...a vy si dovezete slečny? tak to prrrr :-D
Krásně se mi to četlo a s každým slovem jsem chtěla být čím dál tím víc na cestách s vámi. Doufám jen, že takhle hladce vám to půjde až do konce...moc bych vám to přála ;-)
Mějte báječně, užívejte všeho, buďte opatrní a nezapomeňte na pohled a cigarety! :-)) katt :-*
Zdar jak svina. Jsem rád ,že se vám daří. Zatim to co sem píšeš tak to vypadá ,že pohostinost místních lidí je taková jakou jsi ji nám líčil. Držím palce ať vám to výjde. Za 14 dní až do turecka to je luxus. Ps:Na privátě je všechno v pohodě. Už znám datum svého odjezdu budeto 20.7. Mám domluvenej stop až do lucemburska dopředu. Nowak.
Okomentovat